Skleníkový efekt
Skleníkový efekt je proces, při kterém atmosféra způsobuje ohřívání planety tím, že snadno propouští sluneční záření k jejímu povrchu, zatímco tepelné záření o větších vlnových délkách zpětně vyzařované z povrchu planety účinně absorbuje a brání tak jeho okamžitému úniku do okolního vesmíru. Vedle Země je možno pozorovat skleníkový efekt také na planetách Mars, Venuše a dalších vesmírných tělesech s atmosférou (například měsíc planety Saturn Titan).
Skleníkový efekt způsobuje ohřívání planety tím, že snadno propouští sluneční záření k povrchu, zatímco zpětně vyzařované tepelné záření z povrchu planety účinně absorbuje a brání tak jeho úniku do okolního vesmíru.
Skleníkový efekt je nezbytným předpokladem života na planetě Zemi. Bez výskytu skleníkových plynů by byla průměrná teplota při povrchu Země -18 °C.
Jako antropogenní skleníkový efekt je označován příspěvek lidské činnosti k skleníkovému efektu. Antropogenní skleníkový efekt je výsledkem spalováním fosilních paliv, kácení lesů a globálních změn krajiny. Antropogenní skleníkový efekt svým účinkem přispívá ke globálnímu oteplování. Většina vědců považuje vliv lidské činnosti na klima za prokázaný, předmětem sporu však zůstává míra tohoto vlivu.
Význam dalších slov: Dominový efekt.